Štěňátkovský deníček aneb důležité mezníky v našem životě

28.4.2010 dopoledne jsme se všichni narodili. Porod trval necelé 4 hodiny a byl naprosto bezproblémový, i když mamince Annie jsme dali trochu zabrat, protože jsme pěkní cvalíci. Asi nás v tom bříšku dobře živila...

Porodní váhu máme všichni velmi podobnou, všichni máme krásně zlaté kožíšky a aspoň částečně tmavé čumáčky.

Panička nás jednou denně váží, aby zjistila, jak přibíráme a tváří se spokojeně. Nikdo se nad mlíčkem neofrňuje, takže u cecíčků je pořád plno.

Maminka si nás pěkně hlídá, odmítá od nás odcházet, pečlivě nás přistrkuje a masíruje nám bříška a když nás panička váží, tak po nás hned vrhá starostlivé pohledy.

29.4.2010 Začínají nám odpadat zbytky pupečních šnůrek.

30.4.2010 Až na fialového brášku už pupeční pahýlek nemá nikdo. Podle paničky jsme pěkně čiperní, pořád nás někde honí a prohlašuje, že je ráda za protizalehávací zábrany v bedýnce.

1.5.2010 Už máme všichni černé nosánky a dokonce se nám začíná dařit ňafání. Do štěkotu to má ale prý daleko, tak musíme ještě trénovat. Maminka už je ochotná od nás odejít alespoň na vyvenčení.

3.5.2010 Dnes večer jsme dostali místo šnůrek barevné obojky. My to sice moc neoceníme, ale panička říká, že nám to moc sluší.

5.5.2010 Tak už jsme na tomhle světě týden, ale místo oslavného dortíku jsme měli zase jen mámino mlíčko. No, co taky jiného, když ještě nemáme zuby, že? Už nás to povalování ale nebaví, takže se pokoušíme i chodit. Moc nám to zatím nejde, ale podle toho, jak nás panička vždycky chválí, se i snaha cení, takže se snažíme.

7.5.2010 Dnešek je pro nás velmi významný, protože někteří z nás konečně spatřili okolní svět. A to je nám teprve 10 dní... Nejrychleji to zvládl nejmenší bráška (bleděmodrý) a hned za ním pak všechny tři ségry. My ostatní si budeme muset ještě malou chvilku počkat, ale i nám už se víčka rozlepují. Jsme prostě šikulky...

8.5.2010 Už koukáme všichni, i když někteří ještě jen tak trošku.

9.5.2010 Už koukáme všichni a naplno. Navíc nám dneska panička stříhala a zabrušovala drápky na předních pacičkách. Prý škrábeme maminku...

12.5.2010 Jsou to právě dva týdny, co jsme na světě a moc se nám tu líbí. Teplé mlíčko a pohlazení kdykoliv se nám zachce, hromada sourozenců na ožužlávání, mámin teplý kožíšek a dokonce nám v bedýnce přibyli i nějací další kamarádi, prý abychom se nenudili. Sice se neumí hýbat a nevoní tak jako my, ale šťouchat se do nich dá, takže nudit se určitě nebudem.

Noví páníčci si pro nás vymysleli jména a ta už jsou i úředně schválená. A jak že se to tedy budeme jmenovat?

kluci: Caesar, Canny, Carry, Cato, Eda (Caramel Eda) a Rocky (Call me Rocky)

holky: Cassie, Carrie-Ann a Daisy (Clever Daisy)

16.5.2010 Dneska jsme poprvé ochutnali něco jiného než mlíčko. Byla to taková podivná pasta a panička povídala něco o Flubenolu a odčervení. No, jak to popsat - pro většinu z nás to nebylo špatné, ale stejně asi radši zůstaneme u mlíčka.

18.5.2010 Protrpěli jsme si prořezávání zoubků a teď pro změnu trpí maminka

19.5.2010 Dnes nám jsou 3 týdny. Jsme velcí čiperové, chodíme už bez problémů, téměř neustále vedeme okusovací války se sourozenci, cvičíme hlasivky, zkoumáme okolí a často taky samozřejmě chrníme. Pořád ještě pijeme mlíčko od maminky a moc nám chutná.

21.5.2010 Máma už občas zůstává stát, když nás jde krmit. Je to docela boj, snažíme se vyšplhat po sourozencích, ale rovnováha ještě není naše silná stránka a taky nám chybí ještě pár centimetrů, takže je to fakt fuška.

22-23.5.2010 Odpoledne nám najednou v ohrádce přistálo cosi, co velmi lákavě vonělo. Chvilku jsme koukali, co to je, ale když nám panička dala olíznout prst, tak jsme zjistili, že to je úžasně dobré a celou mističku jsme spořádali. V neděli už jsme hnedka jak nám to zavonělo pod nosíky věděli oč se jedná a honem jsme začali vstávat. Byla to fakt dobrota. Mamka Annie na nás mlsně koukala a hypnotizovala nás pohledem, abychom jí aspoň kousek nechali, ale nám to tak chutnalo, že mohla jen vylízat ušpiněnou misku.

24.5.2010 To byste nevěřili, jakou má panička radost z takové prkotiny, jako že si nosíme v tlamičce náš oblíbený hadřík a taháme se o něj. Někomu prostě stačí ke štěstí strašně málo...

25.5.2010 Dneska jsme měli úžasné odpoledne. Páníčkové nás vynesli na zahrádku a my jsme zjistili, jak voní a chutná tráva, jak hřeje sluníčko a krásně jsme si zablbli. Bylo to parádní.

26.5.2010 Tak už zase oslavujeme - jsou nám přesně 4 týdny. Máme se bezvadně a páníčkům děláme jen samou radost. Jen maminka s námi tráví o dost méně času než dřív. My si naše nové zoubky náležitě užíváme, ale ona vypadá, jako by jí snad vadily, či co... Už nám to mlíčko tak často nenosí - asi ví, že nám páníčkové dávají i dobrůtky v mističce. Musíme si to ale před ní hájit - představte si, že nám dokonce tu mističku jednou i vymetla. To je tedy spravedlnost...

31.5.2010 Dneska nám opět panička dala tu odčervovací pastu (tentokrát prý Banminth). Myslela si, že to nepoznáme, když to zakamufluje do pribináčka - nu, poznali jsme to, ale nedali jsme to najevo, aby měla radost. Upřímně řečeno to totiž vůbec nebylo špatné, takže jsme se nemuseli ani přemáhat.

2.6.2010 Tak už nás zase fotili, což znamená, že už nám je 5 týdnů. Mlíčko už nám maminka dává jen občas, 3x denně už papáme granulky a podle toho, jak nám rostou bříška jsme zdatní jedlíci. Moc s nám líbí venku, je tam toho hodně k prozkoumávání, ale i doma se dá dobře skotačit. Třeba takové chytání hraček, které se nám snaží utéct je ohromná zábava.

5.6.2010 Dneska nás naložili do takové velké pojízdné plechové krabice co dělala randál. Nejdřív to nebylo nic moc, ale pak jsme si zvykli a to je dobře, protože díky tomu můžeme teď běhat po obrovské zahradě. Je to vážně moc prima, je tam tolik nových věcí k objevování, že pokud zrovna nespíme, tak máme pořád co dělat.

8.6.2010 Dneska nám páníčkové mimo obvyklých rozmočených granulek s tvarůžkem nebo masíčkem dali granulky jen samotné a suché a světe div se, nebylo to vůbec špatné.

9.6.2010 Zas utekl jeden týden už nám jich je 6. Máme se výborně, užíváme si každou minutu, ale kupodivu se některé naše zábavy, jako třeba cupování podložek, paničce vůbec nelíbí. To nám ale nevadí a zkoušíme to pokaždé, když nám ji dá.

11.6.2010 Tedy, to byste nevěřili, čeho je naše panička schopná - představte si, že na nás poštvala veterináře. A to jsme přitom tak hodní... My jsme jí to ale nandali a dělali jsme, jako že nic, jen jsme si všichni schválně zalezli do boudy, aby tam pro každého z nás musela vlézt. To vám byla švanda...

12.6.2010. Dneska jsme si nejdřív pěkně pohráli s velkým bráchou Barneym a pak nás opět naložili do toho kodrcátka. Už jsme ale věděli kam jedeme, a tak jsme byli v klidu. No tedy, ta krabice je vážně děsná, nechápu, proč nás nenechají v té pojízdné plechové bedně volně běhat... Ale stejně jsme brzy usnuli,  takže nám to tentokrát až tak nevadilo.

15.6.2010 Velcí bráchové jsou úžasní. Dneska za námi přišel druhý - Buddy a my si s ním náramně vyhráli. Doufám, že takovým super brášků máme víc.

16.6.2010 Dneska je nám přesně 7 týdnů. Panička nám naprosto neprávem přezdívá destrukční četa. Evidentně nepochopila naše odborné zakrácení růží a jiné zeleně na zahradě... Ale asi to zas tak hrozné nebude, když se s námi všichni pořád mazlí a říkají nám, jak jsme úžasní.

20.6.2010 Páníčkové nás zase vzali na chatu a tentokrát nám přibyl i další pejsek na hraní a kupa dvounožců na mazlení. To vám byla paráda. Nejvíc jsme si ale vyhráli s maminkou. Hráli jsme si s ní vlastně kromě jídla a spaní skoro pořád. Bylo to moc prima, naše mamka je prostě nejlepší...

22.6.2010 Dneska jsme měli neobvyklý den. Zase nás naložili do auta, ale k našemu nemilému překvapení jsme nemířili na chatu, ale na veterinu, kde nás osahávali a poslouchali nám srdíčko. No, aspoň že nic horšího...

Když jsme přijeli domů, tak nás nutili sníst takovou odpornou žlutou tabletu - prý Zipyran plus - upřímně, zlatá odčervovací pasta... Ještě, že nám k tomu dali aspoň piškot. Nejpodivnější věc se stala večer, když se s námi zase přišli pomazlit dvounožci - na tom by nebylo nic zvláštního, těch za námi chodí fůra, ale považte, že brácha Caesar s nimi odešel a panička povídala, že na nás ostatní se už taky páníčci těší. Život je holt plný překvapení...

23.6.2010 Panička měla pravdu, už je nás tu jenom šest - Cato a Cassie už si užívají s novými páníčky. My ostatní zatím slavíme dnešních 8 týdnů stále s maminkou.

24.6.2010 Dnes se s námi rozloučil i bráška Edík, ale než odjel, tak jsme si s ním ještě na zahrádce krásně zařádili. 

25.6.2010 A je nás zase o jednoho méně, protože pro bráchu Carryho si navečer také přijeli jeho noví páníčci. Může se prý těšit na loveckou kariéru, tak doufáme, že neudělá mamince a tátovi ostudu.

28.6.2010 Dneska jsou nám přesně dva měsíce a náležitě jsme to, stále ještě ve třech, oslavili pořádným skotačením a vylízáním mističky tak, že ji panička ani nemusela mýt. Ostatním bráškům a sestřičce Cassie, kteří už jsou se svými páníčky posíláme pac a ožužlání ouška.

30.6.2010 Všechna štěňátka (až na Daisy, která rozšiřuje naši smečku) jsou v nových domovech. Všichni se zabydleli výborně, jen Rockyho a Carrie-Ann teprve čeká první noc. Snad ji zvládnou stejně skvěle jako ostatní...

Všem páníčkům i pejskům držíme palce, aby se spolu co nejdříve sžili a prožili spolu dlouhá léta plná radosti a krásných společných chvil.