|
25-26.10.2008
Tento víkend jsme s Annie jely do dalekého Zlína opět
na všestranné zkoušky, protože jsem pro jistotu přihlásila dvoje, kdyby
náhodou jedny nevyšly. Vše začalo šestihodinovým bojem na dálnici D1,
kam vyrazilo snad půl republiky. No, nakonec se to povedlo a my v sobotu
ráno stály na nástupu. Vylosovaly jsme si číslo 16 a začaly tím pádem
polem. To byl hned na úvod slušný masakr, protože například při
handlingu byl na známku 4 z poslušnosti nutný čas max. 1 minutu, což
první den nezvládl nikdo a druhý den pouze labrador Pablo z Muchovy
boudy (čas 1:10), který také zkoušky po zásluze vyhrál. Přísné
posuzování je v pořádku, pokud je pro všechny stejné, což nikdo
nezpochybnil, ale myslím, že za většinu vůdců můžu napsat, že nám velmi
vadil nejmenovaný, neustále se potupně šklebící člověk s trialovým
labradorem, který se přijel podívat. Ať si milý pán příště odpustí své
nehorázné, povýšené chování a uvědomí si, že naši psi jsou všestranní,
to znamená, dokáží obstát všude i když třeba ne jako republikové
jedničky, kdežto jeho pes umí pouze tupé běhání na kůl a zpět.
Ale zpět ke zkouškám, polem jsme tedy prolezli všichni
i když se sníženou známkou z poslušnosti a v první ceně se tak z naší
skupiny držela jen Annie a Wendy (Awendy Belle Moravia) od manželů
Ulmanových. Na vodě nás při dohledávce kachny opustil jeden pejsek, ale
jinak jsme postupovali všichni. Večer byl skvělý, jídla i vína dostatek,
takže se nám druhý den ráno zrovna moc vstávat nechtělo. Ale vstali
jsme. Jako první jsme šli na barvy. Terén byl opravdu těžký a velmi
dobře zazvěřený, ale zvládli jsme to opět všichni. Annie sice nehlásila
- tedy hlásila, ale stopu živého srnčího a já jsem vzhledem k zazvěření
šla radši na jistotu takže jsme to měli za 3 jako vodiči. Malý les byl
celkem v pohodě, i když některé pejsky zmátl potůček uprostřed čtverce.
Nesmím zapomenout podotknout, že jak barvy tak malý les byli absolutně
skvěle zorganizované ze strany pánů rozhodčích. Ještě nikdy jsem na
zkouškách nezažila tak malé prodlevy mezi disciplínami.
Nakonec jsme tedy zvládly zkoušky v první ceně, stejně
Wendy, které tímto gratulujeme. Na její výkony byla opravdu radost
koukat. Gratulace samozřejmě letí i Pablovi-vítězi zkoušek Bolsíkovi -
druhému nejlepšímu, Dizzy, která byla třetí a všem ostatním, kteří
zkoušky úspěšně dokončili.
Atmosféra byla alespoň u nás ve skupině výborná,
za což jsem vdečná, protože to není samozřejmost. Někteří lidé špatně
nesou lepší umístění ostatních pejsků a vymýšlejí různé způsoby, jak
proti sobě lidi poštvat, ale každý by měl mít na paměti, že je to jen
hra a že to děláme především proto, že to naše pejsky baví a jim na
umístění nezáleží. Navíc zkoušky to byly těžké a úspěch je už to, že
naši pejsci uspěli.
17-19.10.2008 VZPR Třeboň
Po vnitřních bojích zda jet či nejet zapřičiněných
neúspěšnou barvou na Svatováclavském poháru jsem přeci jen 17.10
vyrazila s Annie do Třeboně opakujíc si, že už to máme zaplacené,
zkoušky jsou od slova zkusit a že to prostě nějak dopadne. Přestože
zkoušky jsou maximálně pro 24 psů, tak se zdálo, že do jelo Třeboně půl
republiky, protože cesta nám trvala téměř 4 hodiny. No, zvládly jsme to.
Vylosovaly jsme si číslo 8, tzn., že jako první jsme měly v sobotu malý
les, kde se začínalo obávanou dohledávkou dvou kusů srstnaté ve čtverci.
No, moc jsem toho nenaspala...
Ráno se na Pergole sešly spíš přízraky vůdců, protože
s tím spánkem jsem v tom evidentně nebyla sama.
Čtverec opět dokázal, že je těžkou disciplínou, protože
pravý kus byl těžko nalezitelný a uvrhl tak hned 3 pejsky do třetí a
jednoho do druhé ceny. Jen dva pejsci tak zvládli oba kusy časově na 4 a
Annie díkybohu byla mezi nimi. Sice se mi trochu ulevilo, ale nervy
přetrvávaly, zvlášť když na vlečce srstnaté jeden pejsek vypadl, druhý
odstoupil ze zdravotních důvodů a další nevydržel na odložení. Tím se
nám rázem zmenšila skupina o 50% a o nic lépe na tom nebyly ostatní
skupiny. A to za námi byla jen čtvrtina zkoušek...
Po obědě jsme my zbylí šli na barvy. Moc jsem si přála,
aby Annie na zkouškách konečně ukázala jak krásně hlásí u kusu, takže
jsem byla pěkně nervózní a jako na potvoru jsem si ještě vylosovala
první barvu. Následování jsme zmákly a nastala nejobávanější chvíle
celých zkoušek. Vyrazily jsme na barvu. Byla jsem strachy bez sebe, že
Annie jde špatně, ale zoufale jsem se snažila jí to nepokopat tak jako
minulý týden, takže jsem víceméně šla za ní. No, podařilo se a já
najednou koukám, že se blížíme k loži. Vydechla jsem si, odepla Annie
z řemenu a vyslala jí po barvě. Krve by se ve mě nedořezal, když cca po
15 metrech vyplašila srnu. Naštěstí se za ní vydala jen na pár metrů a
stočila se zpět. Oddechla jsem si, ale evidentně předčasně, protože o 5
metrů dál vyplašila další. Za tou už se pustila, já jí chtěla přivolat,
ale rozhodčí řekl, že to je riziko hlásiče a že mám počkat. Tak jsem tam
stála, skleslá s vidinou 0 z barvy a jen jsem se modlila, aby za ní
neběžela několik kilometrů. Cca po dvou minutách se opravdu vrátila,
napojila se na barvu a odběhla. O chvilku později začala hlásit, ale moc
blízko - jen stopu živého srnčího, tak jsem jí nasadila po druhé a
vyslala znovu. Tentokrát zmizela z dohledu a k mé velké radosti se po
chvíli opravdu ozvalo z dálky její štěkání. Chtěla jsem se k ní
rozběhnout, ale to mi rozhodčí samozřejmě zatrhl. Postupovali jsme tedy
k ní se zastávkami vždy když přestala štěkat (naštěstí vždy jen na pár
vteřin kvůli nadechnutí) až jsme došli na dohled a já viděla hřbet
srnčího. Tak úžasný pocit jsem už dlouho nezažila a když rozhodčí po
poradě vyhlásili, že máme za 4, protože se i přes živé srny nedala od
svého úkolu odlákat, neznala moje radost mezí. Flatka Ája (Ike z Vlčích
luk) i golden Bruce (of Dream team) ze skupiny zvládli barvu také dobře
a tím jsme měli pro sobotu hotovo.
V neděli nás pak čekalo pole a voda. Jeden by si myslel,
že už budu klidná, ale jak jistě kdokoliv kdo vedl psa na zkouškách
potvrdí, nervy přejdou až po poslední disciplíně. Ráno jsme vyrazili na
pole a i když se u vlečky pernaté Annie snažila nejdříve aportovat
rozhodčího a Bruce měl u slídění výstup typu: Paničko pojď si hrát, tak
jsme všichni všechno stihli v časovém limitu první ceny a polní
disciplíny dokončili. Na vodních disciplínách nás pro změnu lehce
vystresovala Ája, když místo dohledávání kachny v rákosí slídila v lese,
což panička samosebou nemohla vidět a my se báli, že to nestihne, ale
naštěstí jako správný flat, zvládla les i kachnu v časovém limitu na
čtyřku. Tak jsme za společného povzbuzování dorazili až k markingu, kde
Annie dostala svou jedinou trojku, protože se příliš brzy zastavila a
musela bažanta malinko dohledat. Inu, nikdo není dokonalý. Ája i Bruce
to zvládli s přehledem a tak jsme měli hotovo. Ája i Bruce bohužel každý
díky jedné limitní známce ve III. ceně, ale i tak se z nás všech tím
okamžikem staly majitelky všestranně lovecky upotřebitelných pejsků,
z čehož jsme měly velkou radost.
Annie si nakonec svým výkonem (nikdo jiný jako hlásič na
barvě nedošel) vydobyla titul CACT, stala se vítězem zkoušek a ještě
získala pohár za nejlepší les.
O tom, že byly zkoušky náročné svědčí i to, že jen 11
z 22 pejsků uspělo (jeden vůbec nenastoupil) a o to větší gratulace letí
Áje, Brucovi, Carlssonovi, Erfymu, Máňovi a všem, kteří zkoušky
dokončili a moc děkujeme za krásnou atmosféru, díky níž se nám bude na
zkoušky hezky vzpomínat.
11.10.2008 ráno jsme se
s Annie prodíraly mlhou směr Stará Boleslav na Svatováclavský pohár. Ten
se skládal z Lesních a Podzimních zkoušek. Po příjezdu do myslivecké
chaty Houšťka, občerstvení, nástupu, rozlosování a ostatních
náležitostech jsme vyrazily do honitby. Protože jsem patřila do skupiny
losů 7-12, tak jsme se jako první vydaly na klid na stanovišti,
následování a barvy. Barvy byly v pěkném terénu, nepředvídatelné a
pekelně dlouhé. Nakonec ale všichni z naší skupiny uspěli, někteří lépe
jiní hůře – Annie díky nervovému kolapsu paničky nejhůře..., ale na
odpolední disciplíny jsme postupovali všichni. Ne tak dobře se ovšem
vedlo druhé skupině. Většina pejsků se například prvně setkala s ještě
teplým králíkem a ne všichni to ustáli. Když jsme se střídali, tak už
pokračovali pouze 3 pejsci.
Povzbuzeni výborným obědem jsme pokračovali na odpolední
disciplíny. Slídění s dohledávkou a marking byly pojaty pro nás trošku
nezvykle, protože se odehrávaly v lese a obě disciplíny ve stejném
prostoru, ale pejsci to zvládli všichni.
Vlečky pernaté a srstnaté byly pěkně připravené, ale
bohužel se vlečka srstnaté stala osudnou i pro jednoho pejska z naší
skupiny.
Zkoušky naprosto zaslouženě vyhrál Fabio Junior Mahikan,
který díky hlášení na barvě měl nejvyšší počet bodů. O druhé a třetí
místo šli do rozstřelu Brigitte of Dream team a Herbert ze Štěkotu.
Každý pejsek si sice v rozstřelu neodpustil nějakou tu kulišárnu, ale
nakonec byla lepší Brigitte. My jsme díky limitní jedničce z barvy
skončili ve III.ceně, i když ostatní disciplíny jsme měly za čtyři.
Druhý den následovaly Podzimní zkoušky. Při vylosování
bylo určeno, že vlečky budeme mít až odpoledne a tak jsme nastoupily na
ostatní disciplíny. Stejně jako v sobotu byly zkoušky velmi přísně
posuzovány a pejskům se neodpouštěly ani ty nejmenší chybičky. Byla to
ale krásná podívaná, pejsci nádherně pracovali a obzvlášt slídění
s dohledávkou, které obvykle bývá obávanou disciplínou vůdců vlastnících
psy s dobrým nosem bylo opravdu úžasné. Terén byl takový, že každý
pejsek měl možnost slídění prokázat aniž ho lákal kus pohozený na konci.
Atmosféra v naší skupině byla také výborná, takže jsme se všichni i přes
strach z výkonů našich pejsků dobře bavili. Marking i vodění jsme
zvládli a pak přišlo na řadu přinášení kachny z hluboké vody. To byla
poměrně těžká disciplína, protože vlez do vody byl značně příkrý a
pohozená kachna díky proudu v Jizeře pomalu odplouvala. Všichni pejsci
sice měli možnost si před aportem zaplavat, aby si vyzkoušeli vylézání
z vody, ale bohužel tady opustilo pověstné zkouškové štěstí i jednoho
člena naší skupiny.
Ve druhé skupině vypadli také dva pejsci, takže naše řady
začaly opět řídnout.
Odpolední vlečky se staly osudné ještě jednomu pejskovi
z naší skupiny a také druhá skupina byla zmenšena o jednoho člena. To už
jsme ale naštěstí měli všechno hotovo.
Vítězem podzimních zkoušek se stala labradorka Tara
(Hilary z Czafikova dvora) a Annie s Bondem (Diamond Aurea rosa) šli do
rozstřelu o titul CACT, protože oba měli jednu trojku z přinášení.
Rozstřel byla pro nás asi ta nejveselejší chvilka dne, protože nás oba
pejsci řádně vypekli. Asi nám chtěli dát najevo, že už toho máme nechat
a jet domů... Je zvláštní, jak celý den psi krásně pracují a v rozstřelu
se najednou chovají jako by neuměli do pěti počítat. Rozhodně jsme se
tím bavili ještě pěkně dlouho.
Vyhlášení vítěze Svatováclavského poháru bylo opravdu
velkolepé, dorazil i Svatý Václav na koni, aby předal vítězi pohár. Tím
se stal Bondík (Diamond Aurea Rosa), který jako jediný dokončil zkoušky
po oba dny v první ceně. Bondíku gratulujeme!
13-15.6.2008 jsem se vydala
s Annie zkusit štěstí zas na loveckých zkouškách, konkrétně na ZPR v
Třeboně.
Už v pátek večer bylo po
losování jasné, že na všechny disciplíny jdeme jako poslední a že první
zkouškový den budeme u vody a na poli (připadlo na nás číslo 11). Ač to
rosničky nepředpovídali, tak nám počasí velmi přálo, což bylo prima pro
nás i pejsky. Začínali jsme vodou. Naše skupinka čítající 3 labradory a
dva goldeny byla poměrně vyrovnaná, všichni psi zvládli všechny
disciplíny, a tak jsme záhy pokračovali svorně na pole. I tam jsme si
všichni vedli dobře a tak jsme si alespoň pro sobotu mohli oddechnout.
Annie byla ve svém živlu, moc ji to bavilo a narozdíl ode mě evidentně
nebyla nervózní.
V neděli bylo stejně pěkně jako v sobotu, ale den nám
moc valně nezačal, protože víru ve šťastné ukončení i druhého
zkouškového dne podkopala hned první lesní disciplína a to vlečka
srstnaté, kterou se nepodařilo dokončit prvním dvěma pejskům. Na klidu
mi nepřidalo ani to, že králíci byli malincí a na Annie tudíž lehcí.
Slibovala jsem Annie hory doly, když mi toho králíčka pěkně přinese a
ona si to naštěstí nejspíš vzala k srdci, takže jsem pokračovali dál.
Dohledávka dvou kusů srstnaté ve čtverci byl další kámen úrazu, na
kterém se hodně snižovaly známky i v jiných skupinách, ale naštěstí i to
zvládla Annie bravurně a tak jsme už jen čekaly, jestli se dostaneme do
rozstřelu.
Stalo se a my tak nastoupily (po novém losování) jako
první na dohledávku do čtverce, tentokrát na jiném místě. Annie se
snažila a oba kusy pěkně donesla, ale chvilku trvalo než je oba našla
(před 4 minuty). Přeci jen byla první, les byl hustý a navíc ji něco
pořád táhlo doleva. Druhý pejsek přinesl oba kusy téměř bleskově a bez
jediné chybičky, takže vítěz byl prakticky jasný. Další dva pejsci
odběhli příliš daleko z vytyčeného prostoru (také doleva) a tak, i když
donesli oba kusy v kratším čase, tak Annie získala krásné druhé místo
(CACT, res.CACIT), protože na rozstřelu hraje roli v první řadě
provedení disciplíny a pak teprve čas. Atmosféra byla velmi příjemná,
plná fandění a povzbuzování, rozhodčí milí a takže jsme si to s Annie
moc užily a už se těším na příště.
20.4.2008 jsme se
vydali s Jiřkou a Semíkem na naše druhé WT a opět do Čelákovic.
Cestu jsme našli bez problémů a po veterinární
prohlídce a rozlosování do skupin (dvě, každá po deseti) jsme nastoupili
spolu s dalšími pejsky do třídy E. Disciplíny byly pro pejsky náročné
především psychicky, protože prakticky pro žádný aport nesměli běžet
hned po dopadu. Legraci z toho, že si půjdeme zacvičit i do skupiny L,
aby se pejsci víc proběhli (bývají tam aporty na delší vzdálenosti) jsme
si dělali tak dlouho, až jsme se vzájemně vyhecovali do odpolední
skupiny nás přihlásilo sedm. Ta už byla o poznání těžší (ale i
zajímavější) a i když pak byla na pejscích, kteří pracovali od rána,
znát únava, tak si myslím, že jsme si to všichni užili - rozhodně bylo
odpoledne v naší skupince "E"čkařů na "L"kách docela veselo a případné
neúspěchy byly brány většinou s humorem. Koneckonců absolvování
odpoledních zkoušek bylo pro nás "E"čkaře jakousi třešničkou a spíše
tréninkem, při kterém si naši pejsci zkusili nové, zajímavé disciplíny
(rozhodně si většina z nás nedělala velké naděje na úspěch). Annie ale
nakonec k našemu překvapení zvládla jak "E"čka tak "L"ka a paradoxně v
těžších zkouškách získala nakonec lepší umístění než v těch lehčích,
zřejmě díky tomu, že mnoho pejsků neobstálo (ve třídě L úspěšně
dokončili zkoušky pouze 4 pejsci ze 13). Krásné druhé místo nás hřeje u
srdce a máme velkou radost, že to Annie zvládla.
Semíček si vedl také dobře, "E"čka zvládl bez
problémů, ale na "L"kách už na něm byla znát únava a roztěkanost, takže
ho dohledávání dummíků už tak nelákalo.
Kompletní výsledky najdete
ZDE
11-12.8.2007 jsme s
Annie jely na 4. ročník soutěže O Pohár Světa myslivosti do Malešova.
Soutěž se jako každoročně skládala z podzimních a vodních zkoušek a pro
velký zájem z řad vůdců byla tentokrát rozdělena na retrívry (sobota 24
psů, neděle 22) a slídicě (oba dny 12), přičemž pohár byl jeden pro
všechny (pro rozdílnost disciplín a bodování určovala pořadí
procentuální úspěšnost na obou zkouškách). Retrívři začali podzimkama a
myslím, že můžu za všechny říct, že náročnost některých disciplín nás
docela překvapila. Ale koneckonců nějak se to pořadí udělat musí a
pejsci i vůdci tak alespoň měli možnost ukázat co kdo umí. O náročnosti
zkoušek svědčí i fakt, že pouze jeden pejsek z 24 udělal všechny
disciplíny na plný počet bodů. My ostatní jsme se probíjeli s nějakou
tou 3, někteří i s nižšími známkami a zejména mladší psi, kteří tu byli
na prvních či druhých zkouškách, měli značné potíže. Doufejme, že je to
neodradilo, protože každý začátek je těžký a pár neúspěchů neznamená,
že si za pár měsíců nemůžou sáhnout na metu nejvyšší.
První dvě místa na podzimkách byla tedy jasná. První
GR Akim z Královských teras se samými 4, druhá
LR Bailie Pohoda s jednou 3 s
koeficientem 4 (marking). Dalších 5 psů včetně nás mělo jednu 3 s
koeficientem 5 (slídění s dohledávkou (náš případ) a vlečky) a tak jsme
nastoupili do rozstřelu o 3-7. místo. Rozstřel byl dohledávka dvou
bažantů (jeden na 50 kroků a druhý na 100 kroků). Hodnotil se projev
pejska, chuť a radost z práce, nos, kontakt s vůdcem, způsob přinesení
aportů a jako poslední se sledoval čas. Všichni pejsci si vedli výborně
a donesli oba kusy a tak rozhodčí měli těžké rozhodování. Nakonec
nejlepší dojem udělala naše Annie (šla poslední, protože jsme si ráno
vylosovaly číslo 22 a byla natěšená na to si zaslídit) a tak jsme
získaly 3. místo a titul res.CACT. No a protože Akim už je pracovní
šampion, tak jsme tím splnily i podmínky pro udělení titulu ŠAMPION
PRÁCE.
Druhý den jsme nastoupily na vodky
(já stále ještě štěstím bez sebe ze získání posledního titulu na
šampióna), vylosovaly si číslo 12 a odebraly se na dohledávku kachny v
rákosí. Hned na první disciplíně neštastně, i přes velkou snahu,
skončili 3 mladí pejsci, protože nedohledali hozenou kachnu, která
zapadla a později byla zřejmě zadupána do rákosí, jeden pejsek vypadl na
klidu na stanovišti a tak jsme nakonec zbyli z naší skupiny pouze dva.
Byl to smutný pohled. Nakonec jsme s Annie prošly všechny (některé opět
značně náročné) disciplíny, dospěly až na konec se samýma 4 a čekaly na
rozstřel. Ten byl stejný jako v sobotu, ale dohledávka byla v rákosí
(tedy jeden kus v rákosí a druhý za rákosím na louce, což rozhodčí
zdůraznili již na začátku) a šli do něj 3 goldeni (nikdo jiný zkoušky se
samýma 4 nedokončil).
První pejsek (Dasty Chlupaté
štěstí) i přes velkou snahu dohledal za 10 minut jen jeden kus a pak
jsme byly na řadě my. Rozhodčí nám vymezil prostor, kde máme hledat a já
vyslala Annie. Opět raketový start a během pár vteřin už přinášela první
kachnu. Druhá kachna byl docela problém, protože Annie se dozadu
nechtělo, točila se s větrem a pobíhala všude možně. Nakonec se mi ji
ale podařilo přesvědčit, že se má jít podívat až dozadu na konec pruhu,
který vymezili rozhodčí. Naštěstí jí v tu chvíli správně foukl vítr a i
druhá kachna byla naše. Třetí šel Akim z Královských teras a i přes to,
jak zkušený je to pes, tak měl také problém s druhou kachnou - i když
obrácený. Nejdřív velmi rychle donesl vzdálenější kachnu a pak delší
dobu dohledával tu bližší. Nakonec se to i jemu podařilo a bylo na
rozhodčích, aby určili vítěze rozstřelu. Tím se stala opět Annie,
protože Akim prý jednu kachnu nedonesl přímo k vůdkyni, ale částečne jí
obešel (my to neviděly, protože si Annie zrovna užívala slibovaného a
zaslouženého pacholíka). Inu, nervy hrály nejen nám, ale i pejskům.
Z vodních zkoušek jsme si tedy
odvezly titul CACT a vítěze zkoušek.
Pohár Světa myslivosti vyhrál
podle předpokladů Akim z Královských teras a my obsadily krásné druhé
místo. Třetí místo obsadil LR pana Šafaříka. Celkově téměř všechny
příčky obsadili retrívři, protože slídičům se zejména v sobotu moc
nedařilo (uspěli pouze 4 z 12).
Celkově si myslím, že to byly
jedny z nejtěžších zkoušek, co jsme s Annie absolvovaly, ale byly
výborně připravené (organizace byla dvojnásob těžká, protože to vlastně
byly čtvery zkoušky), atmosféra byla většinu času příjemná a posuzování
rozhodčích bylo jak pro slídiče tak retrívry stejně přísné, což dávalo
všem stejné šance.
28.7.2007 jsme
zaskočily s Annie do Obořiště (nedaleko Dobříše) na klubové zkoušky z
vodní práce. Při nástupu jsme si vytáhly 7 (tedy první pes v druhé
skupině) a vyrazily na slídění v rákosí. Terén byl poměrně náročný,
rozhodčí přísní a tak jsem s napětím čekala, jak si Annie povede. Šlo jí
to zpočátku dobře, ale pak se zhruba v půlce slídění něčeho polekala a
chvilku se nechtěla vzdálit na víc jak deset metrů. To byl problém,
protože rozhodčí chtěli daleké slídění. Kachnu našla dobře, ale já už
věděla, že toužebně očekávaná čtyřka to nebude. A nebyla. Dostaly jsme
dvojku a bylo jasné, že pokud něco nepokopeme ještě víc, tak budeme v
druhé ceně. Nakonec jsme ze všech ostatních disciplín ty čtyřky měly a
jely tak domů s druhou cenou. Pro Annie to byl každopádně velmi dobrý
trénink v úplně novém prostředí, já si výborně popovídala s ostatními a
získala řadu nových poznatků a tak si myslím, že nebudu lhát, když
napíšu, že já i Annie jsme si to výborně užily.
16.-17.6.2007 jsme
byly s Annie na soutěži o pohár prezidentky RK v Kostelních
Střímelicích. Soutěž se skládala z lesních a vodních zkoušek a byla
rozdělena tak, že v sobotu byly lesní a v neděli vodní zkoušky a po
skončení celé soutěže byl nejlepšímu jedinci každého plemene zadán titul
CACT a vítězi soutěže pak i titul CACIT a pohár vítěze soutěže.
Musím říct, že se zkoušky velmi vydařily, počasí bylo
dobré, zázemí místního mysliveckého spolku naprosto perfektní, včetně
občerstvení, rozhodčí přátelští, organizace absolutně úžasná (lesní
zkoušky skončily už ve 4 hodiny odpoledne, což je velmi neobvyklé) a
vůdci se sešli tak skvěle, že atmosféra byla po celé 2 dny opravdu
výborná. Síly našich pejsků byly hodně vyrovnané a tak do poslední
chvíle nebylo jasné, kdo vlastně vyhraje. Z celkového počtu 11 psů
nastoupených na lesní zkoušky dokončilo 10 pejsků. My jsme s Annie
zvládaly vše na plný počet bodů až na marking, ze kterého jsme dostaly
známku 3, protože si Annie špatně zapamatovala místo dopadu. No, holt
jsme na téhle disciplíně v poměrně těžkém terénu neměly to pověstné
zkouškové štěstí. Mezi pejsky byli dva oznamovači a jeden hlásič, takže
bylo jasné, kdo pro tento den obsadí první místa.
Večer bylo u myslivecké chaty grilované prase
sponzorované Retriever klubem, živá hudba a taneček a myslím, že určitě
nebudu lhát, když napíšu, že jsme si to všichni náramně užili.
Druhý den byly vodní zkoušky, na které dojel ještě
další pejsek. Většina pejsků opět dokázala dobrou připravenost a z 12
pejsků jich 11 prošlo. Annie šla na samé 4 a dokonce i v rozstřelu
(aport kachny z vody) byla nejrychlejší, takže se stala vítězem vodní
části této soutěže. Vzhledem k pořadí na lesních zkouškách jsme celkově
v soutěži o pohár prezidentky RK obsadily 3. místo a získaly titul
Res.CACT. Musím říct, že při konkurenci takových pejsků, jací se
zůčastnili jsem na Annie náležitě pyšná. Vítězem zkoušek a tím pádem i
soutěže o pohár prezidentky se díky svému výkonu právem stala labradorka
Eve´s Elisabeth Tetřeví dvůr vůdkyně Evy Černé a 2 místo s tituly CACT a
Res.CACIT získala goldenka Darcy the Dream Team Martiny Jiráskové. Oběma
ještě jednou moc gratulujeme.
27.5. 2007 jsme
jely a Annie na naše první lesní zkoušky. Prostředí zkoušek bylo pěkné,
organizátoři se velmi snažili a dobře se o nás starali, ale i přes
veškerou snahu skončily zkoušky až pozdě v noci. Marná sláva, lesní
zkoušky jsou evidentně časově velmi náročné. Annie vypadla bohužel hned
ráno na barvě, ale mohly jsme si všechny disciplíny dodělat, což nás
velmi potěšilo. Jako na potvoru samozřejmě bylo vše ostatní za 4. No,
snad nám to vyjde příště.
14.4.2007 jsme s Annie
jely na naše první Working testy do Čelákovic u Prahy. Vzhledem k tomu,
že jsem do té doby o WT věděla tak akorát že existují a že se tam
necvičí se zvěří ale s dummíky, tak jsem nás automaticky přihlásila do
nejnižší třídy (třída E). Na místo srazu jsme díky skvělé mapce poslané
s propozicemi dorazily bez bloudění a po veterinární prohlídce, nástupu
a rozlosování čísel jsme se hromadně odebrali na nedalekou louku. Tam
jsme se rozdělili, losy 1-8 šly s rozhodčí Katkou Faltusovou na vodu a
losy 9-15 šly s Ivou Sieberovou na marking a dohledávku. Já jsem pro nás
vylosovala číslo 3, takže naším prvním úkolem byl marking na vodě. Hned
první pejsek dummíka na vodě nenašel a vypadl, což mi na kuráži moc
nepřidalo. Nakonec jsme to však zvládly a s pocitem úlevy, že jsme
nevypadly hned na první disciplíně jsem čekala, co bude dál. Další
disciplínou byl marking přes bahnitou strouhu. Zvládly jsme to taky, i
když si Annie přesně nepamatovala místo dopadu a musela jsem jí pomoct
pískáním. Po téhle disciplíně jsme se vyměnili s druhou skupinou a šli
na klasický marking, který Annie zvládla tak perfektně, že si ode mě
vysloužila nejmíň 3 piškoty. Dohledávka už tak skvělá nebyla, protože si
Annie vzpomněla, že je lovecký pes, že zvěř je vždy přednější a chvíli
jí trvalo než pochopila, že opravdu má hledat jen tam, co chci já a že
stopa zvěře není žádoucí. Poslední disciplínu na poslušnost jsme taky
zvládly a pak už měla celá "éčková třída" volno. Nakonec uspělo 13
pejsků z 15, což je podle mě velmi dobrý výkon na to, že některé
disciplíny byly poměrně náročné. Po nás šly ještě skupiny L a M - celkem
8 psů, takže jsme na vyhlášení výsledků poměrně dlouho čekali. Stálo to
ale za to, protože jsme měli možnost sledovat práci pejsků ve vyšších
skupinách. Vzhledem k tomu, že rozhodčí neřekli u žádných disciplín
dosažené body a díky mé neznalosti WT jsem do poslední chvíle věděla jen
to, že jsme prošly. Jediné, co jsme věděli bylo to, že dvě fenky z naší
skupiny, které měly shodný počet bodů obsadily 3 a 4 místo (šly spolu do
rozstřelu). Když pak došlo na vyhlašování, tak rozhodčí začali od
posledního místa a já trpělivě čekala, kde budem (myslela jsem tak na
5-7 místo). Když došli k první pětce a Annino jméno pořád nezaznělo, tak
jsem měla obrovskou radost, protože to znamenalo, že jsme v první
trojce, ale když zaznělo jméno druhého psa a my to furt nebyly, tak jsem
pojala podezření, že na nás zapomněli a nějak nás nezařadili do pořadí.
No, nebylo to tak a já ke svému obrovskému údivu zaslechla Annino jméno
na prvním místě (získaly jsme 94 bodů ze 100). Docházelo mi to dost
pomalu a ještě v neděli jsem se chodila dívat na pohár, abych se
ujistila, že je to pravda.
Jsme na Annie všichni strašně pyšní, protože nám opět
dokázala, že je vážně senzační.
20.1.2007 si Annie na
NFTR v Terešově doběhla pro krásnou I.cenu. Pravda, být v rozstřelu by
bylo lepší, ale vzhledem k tomu, že Annie absolvovala zkoušku pod
antibiotiky a prakticky se na tuto zkoušku vůbec nepřipravovala, tak je
i I.cena bez titulu obrovský úspěch. Navíc jsme tentokrát neměly moc
štěstí. Vytáhly jsme si los č. 8 a byly tak poslední v první skupině. Na
naši stranu nelétalo moc bažantů, střelci zrovna také neměli moc štěstí
a tak jsme měly v první leči pouze jeden aport, který padl velmi
nadržené Annie (po cca 15 min. pouhého sledování) 5m od hlavy, takže se
nestihla ani pořádně rozběhnout. Navíc ještě byl křídlovaný a ona si ho
proto párkrát nadhodila v mordě a jednou zlepšovala na zemi úchop.
Výsledkem byla malá 3 z přinášení. Byla jsem v klidu, protože "to" si
přece v další leči hravě opravíme. No, v druhé leči jsme díky losu č. 8
stály až na kraji, kde znovu skoro nic nepadalo a tak běžela Annie opět
pouze pro jednoho bažanta vzdáleného cca 150m (běžela pak ještě pro
jednoho, ale už mimo soutěž). Přinesla ho předpisově, ale už nám to
nebylo nic platné. Výsledkem bylo to, že oproti ostatním psům, kteří
měli třeba i 9 aportů, neměla Annie příležitost si přinášení opravit
(průměr pomocných 3 a 4 je 3,50 a nahoru se zaokrouhluje až od 3,51) a
výsledná známka za přinášení byla tudíž 3. No jo, s živými bažanty lze
těžko zajistit, aby měli všichni naprosto identické podmínky. Navíc my
jsme zas tak málo toho štěstí neměly, když se nám podařilo i s
antibiotiky dokončit v I.ceně.
Jsme na Annie za její krásný výkon moc pyšní, je to
pěkný začátek zkouškové sezóny.
Na zkouškách bylo mnoho velmi dobrých pejsků a do
rozstřelu se samými 4 jich mělo jít 6 (podle řádů šli ale jen 4 - dva
nejstarší byli z rozstřelu vyřazeni). Byli to samí goldeni, protože
labradorům na těchto zkouškách také štěstí moc nepřálo. Rozstřel byl
dohledávka bažanta ve vysoké trávě na vzdálenost cca 80m a úspěšně
bažanta donesl pouze první pejsek, protože to ještě neměl zapachované
zřejmě mu i dobře foukl vítr (byl poměrně silný a směrově nestálý).
Ostatním pejskům se tam i přes nadměrnou snahu jich samých i páníčků
nepodařilo dojít. Pořadí 2-6 místa bylo určeno věkem pejsků a Res. CACT
dostal pejsek v rozstřelu nejmladší.
23-24.9.2006 jsme úspěšně
absolvovali ZPR, Annie se stala vítězem zkoušek a získala tituly CACT a
CACIT.
A jak to vlastně bylo?
Původně jsme vůbec neměli v úmyslu na tyto zkoušky
jít, ale protože se nám nepodařilo, i přes Annin velmi dobrý výkon první
den zkoušek, dokončit ZPR v Třeboni, tak jsme se rozhodli, že zkusíme
stejné zkoušky pořádané Retriever klubem o 14 dní později.
Musím přiznat, že jsem byla velmi mile překvapená
skvělou organizací a přátelským chováním rozhodčích. I když zkoušky byly
náročné a konkurence veliká (9 GR, 8 LR a 1 CBR), tak atmosféra byla
uvolněná, což vedlo k menší nervozitě vůdců (alespoň u mě, přestože jsem
si vylosovala číslo 1) a tím k lepším výkonům pejsků. Do závěrečného
rozstřelu se nakonec dostalo 5 goldenů a jeden labrador a klání to bylo
opravdu napínavé. Rozhodoval čas donesení dvou kusů pernaté na poli (pro
ztížení byly odstraněny tyčky a nařízeno pořadí v jakém má být pernatá
donesena) a výsledky byly někdy opravdu těsné (např. mezi druhým a
třetím místem byl rozdíl pouhé 3 vteřiny). Všichni pejsci si vedli
výborně, Annie s rozstřelovým číslem 6 si musela počkat až na úplný
konec rozstřelu, což způsobilo, že byla těměř k neudržení a letěla jako
blesk, čímž si vydobila první místo a z obce Nezdřev si tak odvezla
obrovský a krásný pohár vítěze zkoušek. Narozdíl od minulých zkoušek se
nás teď evidentně štěstí drželo od začátku do konce, což jsme velmi rádi
a doufáme, že to tak bude i dál.
5.8.2006 - Jako přípravu na
zářiové ZPR jsme si zopakovali zkoušky z vodní práce a Annie předčila
všechna naše očekávání (vzhledem ke ztrátě kondičky po štěňatech nijak
velká nebyla), předvedla vynikající výkon, získala plný počet bodů a
vybojovala titul CACT v konkurenci 10 goldenů. Celkově obsadila
úctyhodné druhé místo. Jsme na ní moc hrdí.
Výsledek: 136 bodů, I. cena - CACT
22.10.2005 jsme spolu s
bráchou Arnym a kamarádkou Aimee zkusili štěstí na podzimních zkouškách
v Nových Jirnech. Uspěli jsme všichni, což byl důvod k oslavě.
Výsledek: 268 bodů, I. cena
21.8.2005 jsme úspěšně
dokončili zkoušky z vodní práce v Malešově. První cena nám sice utekla o
dva body, ale nevadí. Zkusíme to znovu a třeba budeme mít víc štěstí.
Výsledek: 61 bodů, II. cena
9.5. 2005 jsme v Žumberku,
povzbuzeni přítomností našeho cvičitele Viktora, absolvovaly s dalšími
psími i lidskými kamarády ze cvičáku naše první zkoušky - zkoušky OVVR.
Vše se to odehrávalo pod drobnohledem rozhodčí Lucie Šerákové.
Zkoušky byly vzhledem k úmorným vedrům pro pejsky dost
náročné, ale přesto se podařilo všem uspět. Annie měla, stejně jako její
bratr Arny plný počet bodů, ale protože vítěz může být oficiálně jen
jeden, tak se díky jménu vítězem zkoušek stala naše fenka.
Výsledek: 232 bodů, I. cena - vítěz zkoušek
podrobnosti o výše uvedených zkouškách (tabulka výsledků,
fota účatníků atd) jsou na stránkách klubu chovatelů loveckých slídičů v
sekci zkoušky z výkonu
zpět
NAŠI PSI
|