Štěňátkovský deníček aneb důležité mezníky v našem životě

7.5.2022 Maminka Pheobe si náš porod nechala pěkně na noc, aby měla klid a během necelých 5 hodin jsme byli všichni venku. Modrý brácha si to vyžral, protože ho mamka vyšoupla babičce Daisy do pelechu, ale my ostatní už jsme se naštěstí narodili předpisově do naší bedničky. Všichni máme nádherně zlaté kožíšky, blěděmodrý brácha a růžová ségra jsou světlejší, modrý a zelený tmavší a žlutý brácha s červenou a oranžovou ségrou jsou zrzouni na první pohled. Na světě se nám líbí, mlíčko má mamka výborné a pořád nás někdo hladí a chová.

Panička nás 2x denně váží, maminka má mlíčka dost, pečlivě se o nás stará a pořád nás olizuje. Odpoledne nás panička naložila do košíku a i s mamkou nás odnesla do takové vrčící věci. Hned jsme usnuli a asi to bylo nějaké kouzlo či co, protože po probuzení jsme byli úplně jinde. Poňuchňala si nás cizí, moc hodná paní, poslechla nám srdíčko, koukala nám do tlamičky a vůbec si nás pečlivě prohlížela a mamce zkontrolovala bříško, jestli se tam neschovává ještě nějaký bráška nebo sestřička. Pak jsme jeli zase domů a tentokrát jsme neusnuli, ale pištěli, protože jsme měli hlad. No, bylo nám to houby platné, protože najíst jsme stejně dostali až doma...

8.5.2022 Celý den buď chrníme nebo baštíme a skoro pořád nás někdo hladí. Na světě je to zkrátka prima.

9.5.2022 Už nám odpadaly pupeční pahýly a černají nám tlapičky.

10.5.2022 Bleděmodrý brácha je pěkně akční, leze jako drak a taky se umí ozvat, když se mu něco nelíbí. Se vytahuje, když je z nás největší...

12.5.2022 Baštíme, chrníme, baštíme, chrníme a do toho občasná masáž bříška od mamky, pohlazení od lidské smečky a tu a tam i nějaký ústrk - třeba, že najednou nemůžeme najít mámu. To se Vám vždycky děsně lekneme a pištíme na celé kolo, by nás někdo přišel zachránit.

13.5.2022 Rosteme jako z vody a během dneška a včerejška jsme všichni zdvojnásobili svoji váhu.

14.5.2022 Dneska je nám přesně jeden týden. Krásně baštíme, zelený bráška už má dokonce přes 1kg a k tomu pěkně pištíme, pokoušíme se štěkat a pořádáme závody v plazení k mámě. Někdy se nám podaří zvednout i na nožičky, ale nějak nás pořád ještě neudrží. Snad se to brzy zlepší...

15.5.2022 Mrňata krásně používají nosíky a očmuchávají vetbedku i sebe navzájem.

16.5.2022 Tak už máme prvního zástupce, který spatřil tento svět na vlastní oči - modrý bráška totiž ode dneška už trošku kouká.

17.5.2022 Až na růžovou a červenou sestřičku už koukáme všichni - tedy aspoň trošku, protože zatím to jsou jen škvírky.  Žlutý a zelený bráška a oranžová sestřička sice jen levým okem, ale bleděmodrý bráška už oběma očima a modrý bráška už má očka skoro úplně otevřená.

18.5.2022 Tak dneska si mamka usmyslela, že nás bude kojit vsedě. Pro nás to teda zatím není nic moc - hodily by se nám štafle...

19.5.2022 Holky si (až na růžovou sestřičku) dávají na čas a žlutý bráška taky spíš mžourá, ale my ostatní už koukáme obstojně oběma očima. Nejlepší je z nás samozřejmě ten nejstarší - aby taky ne, když je na světě nejdéle...

20.5.2022 Dneska nám panička ostříhala drápky. Schválně počkala, až usneme, takže jsme jí to ani nijak nespestřili a bylo to v cuku letu.

21.5.2022 Dneska jsme na světě přesně 2 týdny a musíme říct, že se nám tu líbí. Je tu teplo, dobře nám vaří, pořád nás někdo mazlí a je tu spousta věcí k objevování. Už konečně koukáme všichni, začínají nás pořádně držet nožičky a když chceme přivolat mamku, tak už zvládneme i štěkat, takže je všechno snazší.

22.5.2022 Dneska ráno nám panička zákeřně stříkla do pusy nějaký žlutý hnus a ještě nám tvrdila, že to je mňamka - lidem se evidentně nedá věřit! Aspoň, že už byla nachystaná mamka a hned potom jsme to mohli zapít mlíčkem. To byla tedy mnohem větší dobrota! Jo a už koukáme naplno všichni - červená sestřička to asi trénovala v noci...

23.5.2022 Dneska se stal zázrak - normálně jsme se přes noc rozmnožili. Ale je to nějaké podezřelé - noví sourozenci jsou sice mnohem barevnější, ale neštěkají, nehýbou se a dokonce ani nestojí o mlíčko.

24.5.2022 Dneska žlutý bráška zjistil, že svět je mnohem větší. Sice ještě nezvládl vylézt z bedny úplně, ale už nakukoval přes okraj.

25.5.2022 Zelený bráška je velký jedlík - dneska překonal magickou hranici 2kg.

26.5.2022 Tak dneska mamka usoudila, že už si na kojení ani nesedne - tady už jsou marný i ty štafle! Ještě, že zasáhla panička, jinak bychom se ani nenajedli...

28.5.2022 Dneska jsou nám 3 týdny a asi jsme děsně super, protože každý se nad námi rozplývá a porodní bedna je nám se všemi těmi dvounožci malá. Ale mazlení se nám líbí, to můžeme dělat celý den. Taky už zkoušíme, jestli se okraj nedá přelézt, málem se nám to povedlo, ale najednou tam zákeřně přibylo další prkno, takže máme zase smůlu. Aspoň se bavíme ožužláváním sourozenců - to je vám docela švanda a nejlepší jsou uši a ocásky.  Nožičky už nás krásně unesou, ale občas najednou zakopnou a my ani nevíme proč. Ale pilně trénujeme a určitě se to zlepší. Dneska nám zase panička stříhala drápky, ale už to známe, tak nás to nerozházelo. A tak víme, že už nám začínají růst zoubky, takže jí budeme brzy moct všechna příkoří vrátit - trošku se snažíme už teď poštěkáváním mezi 3-4 hodinou ranní, ale je odolná a klidně vedle nás pochrupuje.

29.5.2022 Představte si, že dneska si nás panička vzala do náruče a jednoho po druhém odnesla na takový měkký a voňavý zelený koberec. Bylo to děsně prima, i když tam teda byla celkem zima a něco nám furt foukalo do kožíšku. Do toho panička chtěla, abychom seděli, že nás prý musí vyfotit - to tak, pěkně jsme si to tam všechno prozkoumali a očuchali. Na co bychom jinak měli nos a tlapky, že jo?

31.5.2022 Tak už víme, že zelený koberec se jmenuje trávník, protože už si ho dva dny užíváme.  Ten vám tak nádherně voní - to je fakt paráda!

1.6.2022 Dneska nám panička dala takovou zvláštní mňamku do mističky. Na začátku jsme to trochu nedůvěřivě očichávali zvenku, ale vonělo to dobře, takže jsme se do toho nakonec pustili a dobře jsme udělali. Mamka se nám to snažila sežrat, ale byli jsme rychlejší, takže na ni skoro nic nezbylo. Za trest nás pak aspoň důkladně olízala.

2.6.2022 Na zahrádce nám na trávníku přibyl plůtek (prý abychom neutekli) a dokonce tam máme i bazén. Zatím ho teda jen očucháváme, ale určitě se bude hodit. Dneska bylo krásně, takže jsem byli venku krásně dlouho měli jsme dost času na zkoumání nového prostoru. Večer jsme ale skončili jako sardinky, protože nejmladší panička chtěla pomoct mamince a naskládala nás všechna až na růžovou ségru do jednoho košíku. Vůbec nám to ale nevadilo - bylo tam příjemně teploučko, takže se nám ani nechtělo ven.

3.6.2022 Mamka už na nás trochu kašle - prý že ji koušeme... Taková ohavná lež -mlíčko bumbáme pořád stejně, takže nechápeme, co jí najednou vadí. Ještě, že nám panička dává tu mňamku. Dneska v ní přibylo cosi hnědého a bylo to fakt dobré. Na zahrádce nám přibyla bouda - prý abychom měli nějakou skrýš. Hned jsme to vyzkoušeli a je bezvadná.

4.6.2022 Dneska jsou nám čtyři týdny a prý je to na nás vidět - řádíme, koušeme se do čumáků, zad, uší i ocásků, běháme čím dál rychleji a moc rádi si hrajeme. No, mazlení taky není k zahození... Všichni až na červenou sestřičku a žlutého brášku máme přes 2,5kg a pusinky máme plné zoubků. A představte si, kromě ložnice v bedně už máme i hernu a parádně se na té ploše běhá. jen tedy nechápeme, proč nám panička dala dovnitř nějakou bílou podložku. ale jsme chytří a určitě na to brzy přijdeme...

5.6.2022 No to byste nevěřili, co nám ta panička zase vyvedla. Nejdřív přijeli návštěvy - to bylo super, ale večer... Normálně místo večeře donesla zase tu hnusnou žlutou pastu - fuj! a ještě nám všem ostříhala drápky. To snad byl nějaký trest či co, ale nevíme za co, vždyť jsme se chovali slušně!

7.6.2022 Dneska jsme na světě přesně měsíc a ohromně se nám tu líbí. Můžeme do sytosti řádit, okusovat sourozence, bojovat s hračkami, užívat si mazlení dvounožců a maminčinu olizovací péči a ještě k tomu dostáváme do mističky úžasné dobrůtky. Občas je tu sice trochu kravál - paníčci jsou asi děsně nešikovní, když pořád vyluzují nějaké třískavé a bouchavé zvuky, ale prostě si toho nevšímáme.

9.6.2022 Tak si musíme postěžovat. Mamka je totiž čím dál vynalézavější  - jak dostaneme misku s dobrotou, tak k nám skočí, jako že bude mlíčko, my samozřejmě hned letíme za ní, přicucneme se,  ale než se stihneme pořádně napít, tak je zase pryč. No nic řekneme si, letíme zpátky k misce a ehle, tam není ani drobeček. Zpočátku nám to bylo divné, ale teď už víme, kdo za to může. Naštěstí to ví i panička a už mamku v době našeho jídla hlídá. Dneska byla trochu nuda - venku byla celkem zima, takže jsme tam byli jen chvíli, ale vynahradili jsme si to a řádili jsme doma.

11.6.2022 Dneska je nám 5 týdnů a přestavte si, že nás ráno naložili do krabice a s ní do takového vrčivého tvora, který nás dokonale uspal a když jsme se probudili, tak jsme byli úplně jinde. Děsně se nám tam ale líbilo. Byla tam spousta nových věcí na prozkoumávání, okusování a taky dokonalé schovky. Docela jsme potrápili naše malé dvounožce, když se nás snažili uhlídat. Cestou domů jsme pak spali jako dudci, jak jsme byli unavení.

14.6.2022 Denně si teď užíváme spoustu návštěv a moc se nám to líbí. Všichni se s námi mazlí, nechávají se okusovat a hrají si s námi. Je to fakt paráda.

16.6.2022 Dneska nás panička děsně chválila, protože jsme na zahrádce začali chodit tvořit bobky do jednoho rohu a prý jsme šikovní, protože se nám v noci podařilo jít párkrát i na podložku. ale protože všeho moc škodí, tj. i chvály, tak jsme večer pro jistotu podložku rozcupovali dřív, než ji někdo mohl použít jako toaletu.

18.6.2022 Tak už je nám 6 týdnů. Zase jsme absolvovali otravné focení a k tomu je děsné vedro. Aspoň, že nám panička ukázala, k čemu slouží ta velká krabice plná vody. To ochlazení bylo celkem fajn a paničce jsme se za ten dobrý skutek hned odvděčili tím, že jsme si lehli do hlíny. Jinak je to na světě bezva. několikrát denně príma bašta až pod nos, hračky kam jen koukneme, ruce na mazlení a drbání taky, akorát jsou ti dvounožci nějací choulostiví - sotva do nich trošku zaboříme zoubky, tak už piští a kvičí víc než my když voláme mámu. Večer nás zase naložili do té smrduté rachotiny, ale odpustili jsme jim to, protože nás zase dovezli na chatu, kde je to bezva

19.6.2022 Dneska nám nacpali do pusy nějakou hnusnou tabletu - fuj. aspoň, že po tom následoval piškot a parádní běhání po zahradě s mamkou i všemi dvounožci. Večer nás zase odvezli domů - škoda.

22.6.2022 Už chápeme, proč, jsme museli domů - netrhnou se u nás dveře a věčně se na nás chodí někdo koukat, obdivovat nás a mazlit se s námi. Je to prima, my je za to láskyplně okusujeme a občas z toho kápnou i pamlsky.

25.6.2022 Dneska byl děsný den. Je nám 7 týdnů a ráno jsme odjeli na chatu. Nic divného - páníčci nám chtěli asi udělat radost. Ale odpoledne tam za námi přijela návštěva. Na tom by taky nic nebylo, ale představte si, že s tou návštěvou dorazilo asi hejno vos, či co, protože po chvilce mazlení nás najednou děsně zabolelo ucho a ještě jsme měli to ucho celé zelené. No chápete to? Kromě toho jsme prý dostali i dvě pigára do kožíšku, ale toho jsme si vůbec nevšimli. Ouška sice přestala bolet za malou chvilinku, ale příště si náležitě proklepneme každou návštěvu, jestli zase nemá v tašce vosy nebo nějakou jinou bodavou havěť. Zbytek dne jsme si užívali na zahrádce, ale protože bylo po dešti, tak jsme byli všichni během pár minut zelení jako vodníci.

28.6.2022 Na chatě bylo nádherně a strašně rychle nám to uteklo. Neustálé hrátky s mamkou a zkoumání všeho, co nám přijde pod packu a pod čumáček, střídané dlabancem a odpočinkem - to jednomu ten čas pak letí až neuvěřitelně rychle. Cestu autem zpátky domů jsme zvládli jako profíci - celou jsme ji prochrněli. Doma jsme se pak náležitě pověnovali zahrádce, aby jí nebylo líto, že jsme ji pár dnů neviděli.

29.6.2022 Dneska nás přijel navštívit táta Spencík s paničkou. Dovezli prima dárky a Spencík si nás prohlédl, očuchal nás i hračky, zkouknul naše zahradnické výtvory a vypadal, že se mu líbí. Holt jsme šikulové!

2.7.2022 Dneska je nám 8 týdnů a něco je jinak - naše řady poslední dny řídnou. Jako normálně přijde návštěva, ale místo aby nás poňuchňala a zase odešla, tak si vždycky někoho odnese. Divné...

7.7.2022 Dneska jsou nám dva měsíce a už jsem tu zbyla sama. Mám červený obojek, jmenuju se Christie, volají na mě Kiki a prý si mě tu nechají. No, proč ne -  je to tu prima. Pořád si se mnou někdo hraje a moc ráda pomáhám při zametání a vytírání. Bráškové a sestřičky se prý mají taky výborně a noví páníčci se jim líbí, takže je všechno, jak má být.

Moc děkujeme novým majitelům za vzornou péči o naše chlupáčky, přejeme jim krásný, dlouhý a bezstarostný společný život plný radosti a vzájemné lásky.